Charizmatický showman se bál hlavně nudy

Příběh FREDDIEHO MERCURYHO, zpěváka skupiny Queen, který byl pověstný jak svým uměním, tak i divokými večírky

LEGENDÁRNÍ PŘÍBĚHY MINULÉHO STOLETÍ

Dne 23. listopadu 1991 vydal Freddie Mercury prostřednictvím své tiskové mluvčí prohlášení, ve kterém veřejně přiznává, že byl pozitivně testován na virus HIV a má AIDS.

V neděli 24. listopadu 1991, deset dní po tom, co vyšel singl The show Must Go On, Freddie zemřel. Svět přišel o neopakovatelnou osobnost, zpěváka, který fascinoval svými kreacemi na pódiu i mimo ně. Narodil se jako Frederick Bulsara na Zanzibaru, ostrově, který dnes patří k Tanzanii. Až do sedmi let byl Freddie vychováván jako jedináček. Pak se narodila jeho sestra Kashmire. Oba Mercuryho rodiče byli Peršané, a protože v Bombaji byla největší perská komunita na světě, začal Freddie chodit do internátní školy v Panchgani. Ve škole vynikal ve sportu, zvláště v kriketu, boxu a stolním tenise, začal zde také navštěvovat hodiny klavíru. V necelých čtrnácti letech se Freddie s rodiči přestěhoval do Británie. V devatenácti se přihlásil do Ealing College of Art. Všichni Freddieho spolužáci ho popisovali jako tichého, málo sebevědomého podivína, který neustále imitoval Jimiho Hendrixe. Školu dokončil s diplomem v oboru umění a design. Přes svého kamaráda ze školy Tima Staffella se Freddie na začátku roku 1969 seznámil s Brianem Mayem a Rogerem Taylorem, kteří spolu s Timem tvořili skupinu Smile. V průběhu roku 1970 začali Brian, Roger a Freddie zkoušet dohromady a svou novou kapelu pojmenovali podle Freddieho návrhu - Queen. V únoru 1971, po příchodu basisty Johna Deacona, se z nich stal kvartet, považovaný dodnes rockovým světem za jednu z nejtrvanlivějších a nejideálnějších sestav. Freddie měl velice jasnou představu o podobě kapely, jeho nápad byl jednoduchý: zkombinovat tvrdost Led Zeppelin s novým druhem vizuální elegance. V době, kdy většina skupin vystupovala v tričkách a džínách, působili Queen v hedvábných oblecích se stříbrnými řetízky a prsteny vskutku neotřele.

Jedinečný hudební styl

Klíčem k úspěchu, kterým se udržovali na špičce téměř dvacet let, byla jejich muzikální přizpůsobivost. Měli svůj vlastní, nezaměnitelný zvuk a jejich písně se vždy lišily, měnily se stejně jako Mercuryho kostýmy. Během dvou dekád své existence se skupina vedle rocku zamíchala do opery, funku i taneční hudby. Dokázali nepodlehnout hudebním vlivům, ale také se neomezili na jednu výlučnou skupinu posluchačů, každé jejich album bylo neopakovatelné. V roce 1975 se objevilo album A Night At The Opera se skladbou Bohemian Rhapsody, jednou z nejvynalézavějších a nejoslnivějších písní rocku. Na vrcholu hitparád se držela po dobu devíti měsíců a ukázala světu, že v rockové hudbě se objevila nová vůdčí osobnost. Skladba byla i předzvěstí revoluce filmového zpracování písně a je obecně považována za první opravdové video. "Spousta lidí Bohemian Rhapsody setřela, ale řekněte mi, s čím to srovnávali? Jmenujte mi alespoň jednu kapelu, která natočila operní singl. Byli jsme si jisti, že skladba bude hitem v absolutně svérázné kategorii," poznamenal později sám Mercury.

Showman v soukromí i na pódiu

Stejně jako ostatní členové skupiny pracoval i Mercury na svých sólových projektech. V roce 1987 začal Freddie spolupracovat se španělskou operní pěvkyní Montserrat Caballé, celé album vyšlo v říjnu 1988. Odborníky bylo označováno za "nádhernou oslavu síly popu a vášně opery". Práce na albu byla velmi náročná a v úplně jiném stylu, než byl Mercury zvyklý. Po dokončení projektu byl Freddieho komentář prostý: "Tak co mi tu ještě zbejvá?" Mercuryho vystoupení byla plná dramatických gest. Na pódiu se objevoval v těsných kombinézách s hlubokým výstřihem, baleťáckých kalhotách, v krátkých bolerkách, kožešinových pláštích, namalovaný a s nalakovanými nehty. Sám k tomu později dodával: "Když si vzpomenu na všechny ty černě nalakované nehty a další serepetičky, tak si říkám, co jsem to blbnul. Tehdy jsem měl pocit, že to na pódiu potřebuju, připadal jsem si jistější." V roce 1986 zahájili Kouzelné turné, které bylo mnohem techničtější a propracovanější než ta předchozí. Nejznámější byly koncerty na stadionu ve Wembley, kde byl Mercury ve své nejlepší formě. Freddie předvedl nezapomenutelnou show, kterou zakončil v rudém plášti s hermelínem a královskou korunou. Freddie Mercury vystupoval jako ojedinělý bavič i mimo pódium. Pověstnými se staly jeho večírky, velkolepé, překvapující a nabité humorem. Freddieho životním krédem bylo, že "nuda je ta nejtěžší nemoc na celém světě". Každá party měla nějaké téma a byla připravená do posledního detailu, neboť Freddie byl puntičkářský jak v práci, tak v soukromí. Kromě hudby ovládaly Mercuryho ještě dvě další vášně - sex a utrácení peněz. Jeho rozhazovačské nálady byly pověstné. Freddieho největší výstředností byl jeho osmadvacetipokojový dům v Kensingtonu, kde se konaly ty nejlepší večírky za zavřenými dveřmi.

Příliš lásky tě zabije

Ve svém soukromém životě neustále osciloval mezi bisexuální promiskuitou a citlivou stránkou své osobnosti, která toužila po životní lásce. Jednou Freddie prohlásil: "Mám vše, co se dá koupit, kromě štěstí." Ale i tato zpověď měla svou druhou stránku, kterou vystihl jeho jiný výrok: "Mám tolik štěstí, že jsem aspoň bohatý. Někdy mám pocit, že jediné okamžiky štěstí si mohu vytvořit pouze za pomoci svých peněz." Jeho největší životní láskou byla jeho první dívka Mary Austinová, která zůstala i po skončení vztahu jeho nejbližší přítelkyní. Po rozchodu sMary se Freddie pustil do života plného dobrodružství, svůj přístup vyjádřil slovy: "Láska, to je pro mě ruská ruleta." Na podzim roku 1991 šokoval celý svět zprávou, že má AIDS. Jeho posledním přáním bylo odkázat peníze charitativní instituci věnující se boji proti AIDS. V dubnu 1992 byl uspořádán koncert na stadionu ve Wembley na památku Freddieho Mercuryho. Vystoupila zde řada známých osobností, které tak vzdaly poctu Freddiemu, koncert se zároveň stal celosvětovým manifestem boje proti AIDS.

Příští legenda: Antonin Artaud

FREDDIE MERCURY (5. 9. 1946 - 24. 11. 1991)

Proslulý zpěvák a showman, který měl téměř vše, snad kromě štěstí

Lidové noviny 11.01.2001
Zuzana Uhdeová